Technologie a montáž podlahového vytápění

Dále se seznámíme s postupem výroby topné podlahy mokrým způsobem. Uvedený návrh realizace topné podlahy zohledňuje naše i zahraniční zkušenosti.

Hned na začátku upozorňujeme, že podle ČSN 06 0312 montáž ústředního vytápění se zabetonovanými trubkami může provést pouze odborný montážní podnik, tj dodavatel ústředního vytápění.


Postup při technologii a montáži topné podlahy mokrým způsobem je následující:


1. příprava objektu,

2. příprava podlahy,

3. pokládání obvodových izolačních pásů,

4. kladení tepelně-akustické izolace,

5. kladení hydroizolační fólie,

6. uchycování trubek,

7. kladení topných trubek,

8. tvorba dilatačních spár,

9. pokládání betonové mazaniny,

10. pokládání podlahy.



1. PŘÍPRAVA OBJEKTU


Před samotným kladením topné podlahy třeba objekt připravit tak, aby se při jeho dodatečných úpravách nepoškodila konstrukce podlahy, aby např. nenastal požár izolační vrstvy při zvázváraní kovových částí, příp. deformace nebo jiné mechanické, příp. chemické poškození při nesprávné manipulaci během montáže.


To předpokládá dokončeno omítkářské práce na všech konstrukcích sousedících s realizovanou podlahou, osazené zárubně, dokončen kotlový okruh.


V objektu osadíme rozdělovači, sběrače a ostatní zariad'ovacie a ovládací prvky systému tak, aby při pozdějším svařování na kovových částech systému nenastal požár izolační vrstvy.




2. PŘÍPRAVA PODLAHY


Před pokládkou topné podlahy se na podkladové ploše odstraní nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivňovat kvalitu topné podlahy. Povrch nosné vrstvy se zarovná, očistí od nečistot, hrbolaté a mastných skvrn.


Jestliže topná podlaha hraničí s přírodním terénem, ​​třeba vložením hydroizolační vrstvy zabránit případnému pronikání zemní vlhkosti do konstrukce topné podlahy.


Na vytvoření hydroizolace používáme fólii z PE nebo PVC. Tuto volne klademe na podkladový beton tak, aby souvisle pokryla celou plochu. Jednotlivé okraje fólie by se měly navzájem překrývat v šířce 20 až 30 mm a na okolní svislé konstrukce minimálně ve výši konstrukce topné podlahy.




3. POKLÁDKA OBVODNÝCH IZOLAČNÍCH PÁSŮ


Po úpravě podkladu začínáme klást obvodové izolační pásy. Tyto se kladou jako souvislý nepřerušený pás do výšky konstrukce podlahy.


Po obvodu položíme okrajový izolační pás na výšku podlahových vrstev, přičemž dbáme na jeho celistvost (i po obvodu stfpov, prostupů přes podlahu, v prazích dveří apod). Pokud je to nutné členíme podlahu do dilatačních celků s maximální plochou 40 m2. Dilataci vytváříme i pomocí okrajových izolačních pásů.


Podél architektonicky komplikovanějších konstrukčních částí, jako jsou např. sloupy, rohy, výklenky, doporučujeme izolační pásy o tyto pevně přichytit hřebíky.




4. POKLÁDKA TEPELNĚ-AKUSTICKÉ IZOLACE (POLYSTYRENOVÝCH SYSTÉMOVÝCH DESEK)


Po vytvoření okrajových izolačních pásů se na upravený povrch podkladního betonu klade vrstva tepelné a zvukové izolace. Její tloušťka je předepsána podle výpočtu projektantem podlahovéhovykurovania, většinou však 4 až 6 cm. Tepelně-akustická izolace může být v kusovém vyhotovení, příp. jako tzv. rolí-jet a Falta-jet, čímž se umožňuje vytváření systémových rolní.


Izolační desky klademe k sobě tak, aby po celé ploše vytvořily souvislou vrstvu. Kladou se k sobě co nejtěsněji, nejlépe ve dvou vrstvách tak, aby spáry spodní vrstvy byly překryty pevnou částí vrchní vrstvy. Mezi sebou se mohou vzájemně fixovat kovovými závlačkami.


Tepelnou izolaci začínáme klást od krajů. místnosti k jejího středu, což nám umožňuje fixovat okrajový izolační pás jeho přitlačením ke stěně.


Izolační desky klademe na podklad volně, nebo je můžeme lepit. Při druhé alternativě musíme dát pozor na vhodně zvolený druh lepidla. Polystyren nesmí přijít do styku s organickými rozpouštědly, aby nenastala jeho degenerace a následná ztráta tepelněizolačních vlastností. Na nosnou konstrukci se může lepit čistým asfaltem nebo vodními disperzními lepidly a tmely.




5. POKLÁDKA HYDROIZOLAČNÍ FÓLIE  (NETÝKÁ SE POLYSTYRÉNU S HYDROIZOLAČNÍ FÓLIE)


Hydroizolační fólie z PVC nebo PE se klade volně na povrch izolačních desek. Okraje jednotlivých pásů se překrývají minimálně 20 až 30 cm a po obvodu místnosti jsou vytaženy nad okrajový izolační pás, aby betonová směs nezatékala do spár. V současnosti se často namísto klasické hydroizolační fólie použije víceúčelová a vícevrstvá fólie, která kromě funkce vlhkostní bariéry plní i roli tepelné reflexe.


V případě výrobců, kteří používají systémové tepelněizolační desky, fólie odpadá, protože je součástí desky a představuje její horní vrstvu.


Zahraniční výrobci doporučují v případech, kdy topná podlaha hraničí s vnějším prostředím, pokládat tepelnou izolaci nad i pod nosnou podlahu. Tepelná izolace na vnější straně ochlazované konstrukce způsobuje kvalitnější zatepl'ovanie.




6. UCHYCOVÁNÍ TRUBEK


Trubky podlahového vytápění se připevňují těmito způsoby:


a) přivazováním o síť,

b) uchytávanfm plastovými příchytkami na síť,

c) uchycování plastovými příchytkami na kolejničky,

d) fixováním plastovými příchytkami do izolační desky,

e) vtlačováním trubek do systémové desky,

f) spojováním prostřednictvím roznášecích lamel,

g) uchycování na armovací sítě,

h) spojováním do lamelových kazet,

i) ukládáním modulových klima-podlah.




Přivazování o síť


Na připravený tepelněizolační podklad se na distanční kroužky tloušťky asi 5 mm, které umožňují zatékání betonu pod trubky, položí kari-síť v co najl'ahšom vyhotovení (tloušťky drátu 4 až 6 mm). Jako vázací materiál lze použít drát nebo PVC páska. Rozměry  volíme s ohledem na rozteč trubek udaných projektantem vytápění, čímž se zjednoduší určování vzdáleností při montáži a přichytávání trubek. Rošt pro ukládání trubek z rovných kari-sítí může být s rozměry ok 100/100 mm, 150/150 mm nebo 200/200 mm s tloušťkou drátu 2 až 5 mm. Náhradní se mohou použít i některé typy kabelových příchytek. Jednotlivé kusy kari-sítě v rámci jednoho topného polem se spojují vázacím ocelovým drátem.


Uchycování plastovými příchytkami na síť


Analogicky jako v předchozím případě po vytvoření kari-sítě se trubky již neuvazují, ale uchycují prostřednictvím řad plastových příchytek fixovaných právě v uvedené kari-síti. V tomto případě se jednak zjednodušuje celková montáž, urychlují práce, jednak nastává lepší kontakt trubky s betonovou mazaninou, následně i lepší přenos tepla z trubek do interiéru.


Uchycování plastovými příchytkami na kol'ajničky


Lisované kolejničky z plastu se jednoduchými spojkami upevní na izolační vrstvu a tím tvoří bázi na uchycení trubek, které se uloží do předem prolisovaných otvorů kolejniček, jejich modul rozestupu je dán výpočtem.


Fixování plastovými příchytkami do izolační desky


Při tomto způsobu buď ručně, nebo speciálním injektážní nářadím, uchycují trubku do tepelnoakustickej izolační vrstvy tak, že perforovat hydroizolační, příp. tepelně-reflexní fólii.


Vtlačování trubek do systémové desky


Pomocí vtláčení trubek do účelně tvarované systémové desky, která může být různé tvarovaná a modulována prostřednictvím řad výstupků, včetně horní hydroizolační vrstvy, což umožňuje zajistit různé rozteče trubek, jakož i možné změny rozestupů (zahuštění) v okrajových zónách. Takto se výrazně urychluje montážní proces, usnadňuje se práce montážníkem, v konečném důsledku se zlevňuje práce.


Spojování prostřednictvím roznášecích lamel


V podstatě také jde o uložení trubek do předem připravených systémových tepelně-akustických izolačních desek, ale s přesně vytvarovanými kanálky, do kterých se vkládají kovové roznášecí lamely. Takové řešení má nižší nároky na tloušťku betonové mazaniny, lépe zajišťuje rozložení povrchových teplot podlahy, je však pracnější.


Uchycování trubek na armovací sítě


V principu je to obdobný způsob, jak při uchycování trubek do kari-sítě, rozdíl je jen v tom, že v tomto případě jde o topné podlahy vystavené zvýšenému zatížení, takže v první řadě je třeba zajistit bezpečnost trubek při případném porušení celistvosti podlahové konstrukce v důsledku nadměrné zátěže.


Spojování do lamelových kazet


V tomto případě se vhodně dopfňa koncept uplatnění roznášecích lamel tvarovaných do formy kazet, vhodná zejména pro uplatnění pružných


podlah.


Ukládání modulových klima-podlah


Toto řešení představuje absolutně odlišný přístup, kde topné trubky jsou nahrazeny klímapodlahami, které představují integrované topné duté desky, jejichž propojením lze vytvořit topnou podlahu.




7. KLADENÍ TOPNÝCH TRUBEK


Při odvíjení trubek lze postupovat dvojím způsobem:


a) Svazek trubek se položí do středu místnosti a trubka se postupně odvíjí a stáčí do spirály s roztečí 2 x 1. Při vracení trubky zpět třeba otočit celý svazek o 180 ° tak, aby se trubka hladce odvíjela bez překrucování.


b) Při ukládání můžeme postupovat i opačně, od rozdělovače do příslušné místnosti. V místnosti postupujeme po obvodu k jejím středu po spirále s dvojnásobným roztečí 2 x 1. Po středovém oblouku postupujeme zpět po spirále k rozdělovači. Povolený úhel ohybu je předepsaný výrobcem trubek a pro naše trubky s PP je povolen oblouk 20 D, což je 400 mm.


Po dovinutí trubky potřebné délky se tyto odříznou ruční pilkou. Řezy musí být kolmé na osu trubky. Odříznuté konce zbavíme otřepů montážním nožem při současném sražení hran pod úhlem 45 ° a vyhladíme.


Konec trubky spojíme s tvarovkou bud 'svařováním, nebo montážní spojkou, podle druhu tvarovky. Spojování trubek podlahového vytápění můžeme realizovat:

- Svařováním pomocí nákružku a speciálního svařovacího zařízení,

- Pomocí rychlospojky z plastu,

- Pomocí kovové rychlospojky.


Před spojením trubky s tvarovkou polyfůzním svárem, musí se spojované části zbavit 'hrubých nečistot a očistit suchým hadrem. Při montáži spojky se tato rozebere a jednotlivé části se nasunou na spojován konec v předepsaném pořadí. Konec trubky s nasazenými součástmi se zasune do těla spojky nebo průchodky a upevní prievlečenou maticí. Tato se dotáhne točivým momentem předepsaným výrobcem. Velikost točivého momentu lze ověřit zachycením kalibračního minciera na rameno hasáku a kontrolou velikosti tažné síly na tomto mincieri.


Topné trubky nedoporučujeme v topném okruhu, zabetonování v konstrukci podlahy, napojují '.


U oken, příp. při venkovních stěnách klademe v pase 0,5 až 1,0 m trubky hustší, a to v rozteči 1/2 /.


V místě ohybu třeba trubku nahřát, např. teplovzdušným agregátem pro svařování PVC, ohnout a přichytit. Po ohnutí a přivázáni nahřáté trubky lze pokračovat v práci bez ochlazování oblouku.


V místech, kde hrozí mechanické poškození trubek (např. Přechod nad dilatační spárou nebo přechod ven z konstrukce podlahy), je třeba trubky chránit flexibilní trubkou nebo plstěným obalem.




8. TVORBA DILATAČNÍCH SPÁR


Vzhledem k destruktivní vliv pravidelně se opakujícího oteplování a chladnutí podlahové konstrukce je třeba dbát na uspořádání dilatačních spár v konstrukci topné podlahy, a to podle ČSN 73 2400 a ČSN 73 2001. Rozdělovací (dilatační) spáry zajišťuje průběžně od tepelné izolace až po povrch topné podlahy . Při jejich návrhu třeba zabránit 'křížení spár s topnými trubkami. Pokud tuto podmínku nedokážeme zajistit, třeba trubky chránit obalem v místě křížení tak, jak již bylo popsáno v předchozím.


Dilatační spáry musí být provedeny tak, aby skutečně umožňovaly rozpínání podlahy. Šířka spáry má být min. 8 až 10 mm. Všechny dilatační spáry se musí vyplnit vhodným stáloplastickým materiálem.


Velikosti ploch oddělených dilatačními spárami nejsou v ČSN pevně stanovené. Doporučujeme proto určit tuto hodnotu maximálně na 40 m2, optimálně


však kolem 20 až 25 m2.


Dlžka dilatačního celku nemá přesáhnout 8 m a poměr stran nemá být větší než 1: 2.


Návrh dilatačních spár podmiňuje i geometrický tvar místnosti. Plochy ve tvaru L, T nebo Z se rozdělují na Line obdélníková nebo čtvercové pole a dilatační spáry se zriad'ujú iv místě prostupů venkovních dveří.




9. KLADENÍ BETONOVÉ MAZANINY


Po uložení trubek je třeba před jejich zabetonováním udělat tlakovou zkoušku na zjištění případných změn. Při této zkoušce se soustava odvzdušní a napustí vodou. Vlastní betonování se provádí při takto připravené soustavě.


Tloušťka betonové vrstvy je určena výpočtem podle projektu. Betonovou směs dopravujeme na místo určení čerpadly, nebo ji rozvážíme na kolečku, přičemž při výrobě, dopravě a kontrole betonové směsi postupujeme dle ČSN 73 2400. Pokud směs dovážíme na kolečku, třeba trubky chránit před jejich mechanickým poškozením, např. zakrytím dřevěnými deskami.


Při roztírání směsi dbáme na to, aby:

- Okrajový izolační pás zůstal celistvý a neporušený,

- Jemné a tekuté složky nepodtekali do nebo dokonce pod tepelně izolační vrstvu,

- Trubky se během betonáže neprohýbaly nebo nevyplavovali a jejich poloha zůstala nezměněna

- Mechanicky se nepoškodily nebo jinak neznehodnotili.


Během tuhnutí a v počátcích tvrdnutí třeba beton udržovat v normálních teplotních a vlhkostních poměrech (teplota v místnosti nesmí klesnout pod +5 ° C). Rovněž nesmí být vystaven otřesům, nárazům a dalším škodlivým účinkům, jako je nadměrné ochlazení a ohřátí, příp. nadměrné vysychání vlivem průvanu.


Z těchto požadavků vyplývá potřeba minimálně 7 dní udržovat beton ve vlhkém stavu, a to buď ochranou proti nadměrnému odpařování vody z betonové směsi nebo její vlhčením, případně kombinací těchto opatření. Nadměrnému odpařování bráníme přikrytím povrchu betonové vrstvy fólií nebo rohožkou. Můžeme použít i materiály určené k ošetření čerstvého betonu.


Při ukládání podlahového topného systému dbáme na to, aby teplota pracovních prostorů neklesla pod 10 ° C.


Voda pro vlhčení betonu musí odpovídat ČSN 73 2028 a její teplota by neměla být oproti povrchové teplotě betonu vyšší o více než 10 ° C.


S vlhčením se musí začít ihned poté, co beton ztvrdne natolik, že nedochází k jeho vyplavování. Při tomto postupu dbáme, aby teplota v místnosti neklesla pod +5 ° C.


Při funkční zkoušce lze podlahu vytápět tehdy, když beton dosáhne pevnost, která odpovídá jeho třídě, nejdříve však po 28 dnech. Zvyšování teploty musí být plynulé a rovnoměrné. Přírůstek teploty topné vody nemá být více než 5 ° C na den.




10. KLADENÍ PODLAHY


Po skončení betonáže zarovnáním a uhlazením povrchu připravíme ukládání nášlapné vrstvy. Povrch betonu je třeba obvykle vyrovnat v tloušťce asi 15 až 25 mm podkladovým cementovým potěrem z jemnozrnné malty MC - 100, podle ČSN 72 2430 nebo ON 74 4516.


Tato se podle druhu materiálu nášlapné vrstvy připevňuje následujícími způsoby:

- Kladením do vyrovnávací cementové vrstvy (dlaždice, kámen, apod.),

- Lepením do vrstvy lepidla (PVC, parkety, koberce).


Se zvyšováním teploty podlahy lze začít postupně během tří dnů až do dosažení provozní teploty. Při kladení podlahových krytin je třeba brát v úvahu i d'další požadavky uvedené v ČSN 06 0312.


V této kategorii nejsou žádné výrobky.

chat 0917 133 662 info@atria.sk Máte otázku?
Napíšte nám správuclear
Správa bola odoslaná. ZATVORIŤ
isoOdporučený termostat
Junkers CW100
format_align_justifyRebrkov raditory
Odporučený rebríkový radiátor
settings_backup_restoreOdporučené čerpadl
Čerpadlá
IBO OHI
isoOdporučený termostat
Protherm Thermolink P2
isoOdporučený termostat
Buderus RC 300
isoOdporučený termostat
Vaillant multiMATIC 700
isoOdporučený termostat
Emos EMP911
swap_callsOdporučené potrubie
Pex-AL-Pex 16x2
call_splitOdporučené rozdeľovače
Odporučené rozdeľovače
merge_typeOdporučené spojky
Odporučené spojky
border_outerOdporučené dosky
Odporučené systémové dosky
powerOdporučené pirly
Odporučené vykurovacie tye
flip_to_frontOdporučené skrinky
Odporučené skrinky